Ubytování Krkonoše

Dne 17. června 1847 vystoupil na vrch Pocher-stein (dnes Hvězda) arcivévoda Štěpán a byl uchvácen krásným rozhledem. Kníže Kamil Rohan, majitel semilského panství, se chtěl vysokému hodnostáři zavděčit a 27. července téhož roku zde zahájil stavbu rozhledny. Základna věže se čtyřmi vstupními branami dosáhla výšky šesti metrů a pak byla předčasně ukončena. Nejen vlivem počasí, ale i díky lidské zlomyslnosti z ní po čase zbyla jen hromada kamení. Teprve poté, co obec Příchovice pozemek s rozhlednou vykoupila, byla Štěpánka dokončena a v roce 1892 zpřístupněna veřejnosti.

Kde vlastně pramení Nisa, jež se vlivem dějinných událostí stala významným tokem, který na politické mapě Evropy odděluje dva státy? Jednoznačná odpověì na položenou otázku je nesnadná: známe totiž Nisu Lužickou, Bílou, Černou, Lučanskou i Novoveskou a možná bychom našli i další názvy; jednotné názvosloví kupodivu není zatím vžité. Snad i proto se místní patrioti v roce 1930 rozhodli pramen Lučanské Nisy důstojně označit. V mělké kotlině na pomezí Smržovky a Nové Vsi byl umístěn kámen, který nenechává nikoho na pochybách, kde se tato říčka rodí. Prameniště postupně zpustlo a znovu upraveno bylo až před několika lety.

Na počátku 20. století zatoužili kořenovští evangelíci po vlastní modlitebně, bohužel se jim nedostávalo peněz. Za značných obětí se jim nakonec podařilo finance opatřit a 20. května 1909, v den Nanebevstoupení Páně, byl v Schenkenhahnu položen základní kámen horské kaple. Plány vyhotovil proslulý berlínský stavitel a příznivec evangelíků Otto Bartning. Vlastní práce byly provedeny z velké části svépomocí a 20. října téhož roku byla kaple za velké účasti předána do užívání. V její blízkosti byl v roce 1911 založen hřbitov, jenže sveřepé rakouské úřady tady povolily pochovávání osob až o dva roky později.

Pod kořenovským nádražím klesá silnice, která sem vede z Horního Polubného, do údolí Jizery. Tato část Kořenova nesla dříve označení Zelené údolí. Vlevo nahoře, na náspu vybudovaném pro železniční stanici, vidíme někdejší nákladové nádraží s celnicí, jejíž zaměstnanci odbavovali vlaky přejíždějící hranici. Dole při silnici stály penziony, z nichž je na staré pohlednici dobře patrný Rübezahl (Krakonoš) a Iserhof — Jizerský dvůr (stejně se jmenuje také dnešní pohostinské a ubytovací zařízení). Patníky při silnici jsou pohlcovány stále novými vrstvami asfaltu pokládaného na vozovku.

Už jednou bylo řečeno, že v červenci roku 1897 spadlo během 24 hodin v Jizerských horách přes 300 mm srážek. Následná zkázonosná povodeň přispěla k rozhodnutí vybudovat v regionu několik přehrad. Patřila k nim i soustava dvou nádrží se sypanými hrázemi na Bílé a Černé Desné. Stavba větší z nich, nazývané dnes Souš, byla zahájena v srpnu 1911. Z obav před tím, aby se neopakovala situace, která zapříčinila katastrofu díla na Bílé Desné, přistoupilo se v letech 1924 až 1927 k důkladné revizi a rekonstrukci soušské hráze. Právě v té době byl pořízen záběr na staré pohlednici.