Ubytování Krkonoše

Dominantou Příchovic je pseudorománský kostel svatého Víta, dostavěný v roce 1862. Jeho osudy byly od samého počátku pohnuté. Již v roce 1821 byl položen základní kámen, jenže brzy došly peníze a budování bylo na více než třicet let přerušeno. Teprve roku 1858 bylo rozhodnuto stavbu obnovit a 12. října 1862 mohl být kostel vysvěcen. V současnosti je postupně opravován a jeho obnovený zevnějšek je patrný z velké dálky. Objekt nedaleko stojící fary byl v letech 1991 až 1994 velkoryse rekonstruován a přeměněn na středisko katolické mládeže.

Už jednou bylo řečeno, že v červenci roku 1897 spadlo během 24 hodin v Jizerských horách přes 300 mm srážek. Následná zkázonosná povodeň přispěla k rozhodnutí vybudovat v regionu několik přehrad. Patřila k nim i soustava dvou nádrží se sypanými hrázemi na Bílé a Černé Desné. Stavba větší z nich, nazývané dnes Souš, byla zahájena v srpnu 1911. Z obav před tím, aby se neopakovala situace, která zapříčinila katastrofu díla na Bílé Desné, přistoupilo se v letech 1924 až 1927 k důkladné revizi a rekonstrukci soušské hráze. Právě v té době byl pořízen záběr na staré pohlednici.

Pod kořenovským nádražím klesá silnice, která sem vede z Horního Polubného, do údolí Jizery. Tato část Kořenova nesla dříve označení Zelené údolí. Vlevo nahoře, na náspu vybudovaném pro železniční stanici, vidíme někdejší nákladové nádraží s celnicí, jejíž zaměstnanci odbavovali vlaky přejíždějící hranici. Dole při silnici stály penziony, z nichž je na staré pohlednici dobře patrný Rübezahl (Krakonoš) a Iserhof — Jizerský dvůr (stejně se jmenuje také dnešní pohostinské a ubytovací zařízení). Patníky při silnici jsou pohlcovány stále novými vrstvami asfaltu pokládaného na vozovku.

Na počátku 20. století zatoužili kořenovští evangelíci po vlastní modlitebně, bohužel se jim nedostávalo peněz. Za značných obětí se jim nakonec podařilo finance opatřit a 20. května 1909, v den Nanebevstoupení Páně, byl v Schenkenhahnu položen základní kámen horské kaple. Plány vyhotovil proslulý berlínský stavitel a příznivec evangelíků Otto Bartning. Vlastní práce byly provedeny z velké části svépomocí a 20. října téhož roku byla kaple za velké účasti předána do užívání. V její blízkosti byl v roce 1911 založen hřbitov, jenže sveřepé rakouské úřady tady povolily pochovávání osob až o dva roky později.